Do roku 2003 fungovala v objektu Rytířská 12 vyhlášená ordinace očkování do zahraničí, první a dlouho jediná svého druhu. Zaučovalo se a stážovalo zde několik desítek lékařů, dnes předních odborníků ve vakcinologii. HSHMP se podílela na řadě studií hodnocení účinnosti nových očkovacích látek.
Infekční nemoci představovaly ještě v první polovině minulého století nejčastější příčinu úmrtí dětí již v nejútlejším věku a byly považovány společně s válkami za největší metly lidstva.
Očkování má na našem území dlouhou tradici. Začalo už v roce 1803 a první očkovanou nemocí byly pravé neštovice. Koncem 19. století se přidalo očkování proti vzteklině. Po druhé světové válce byly zařazeny další očkovací látky. Díky práci československých dětských lékařů byla brzy vysoká proočkovanost a výskyt nebezpečných infekčních nemocí, jako je např. záškrt, výrazně poklesl.
Největším úspěchem světovým očkování byla v roce 1980 eradikace varioly.
Dnešní obyvatelé České republiky tato onemocnění ani rizika s nimi spojená téměř neznají a to je také jeden z důvodů, proč se někteří domnívají, že je očkování již zbytečné, a že samo o sobě přináší více rizik než výhod. Tyto nemoci ale, kromě pravých neštovic, nezmizely a jsou pro své potenciální hostitele nadále rizikem.
Rozvážným přístupem k očkování lze v České republice udržet situaci, kterou nám v Evropě již v padesátých letech 20. století záviděli.
V dnešní době intenzivního cestovního ruchu se nelze spoléhat na to, že na našem území je výskyt některých nemocí zřídkavý: vnímavé osoby si je mohou přivézt ze zahraničí a nakazit jimi další, jak se již v poslední době opakovaně stalo.