20. března 1393 – na mučidlech ve Staroměstské rychtě skonal Johánek z Pomuka, doktor dekretů, později uctívaný jako svatý Jan Nepomucký, mučedník katolické církve a jeden z českých zemských patronů, generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna.
Spolu s dalšími dvěma kleriky byl nejprve předveden k improvizovanému výslechu na Pražský hrad. Výslechu se účastnil i sám král Václav IV., a už při něm údajně tekla krev ze zranění způsobených jílcem králova meče.
Vězni byli pak odvedeni do vězení ve Staré rychtě. I večerního výslechu zajatců na Staré rychtě se král zúčastnil, údajně opět aktivně. Nejprve byli vězni tzv. štosováni, tj. byly jim svázány ruce za zády a poté byli vytahováni na žebřík. Při tom se jim vykloubily obě ruce. Poté Johánkovi z Pomuku nasadil kat palečnice. Nakonec všem byly páleny boky, při čemž údajně opět asistoval sám král, který z nešťastníků chtěl patrně vymámit doznání k jakémusi spiknutí proti jeho majestátu. Když se tohoto doznání nedočkal, poručil katu sejmout vězně z mučidel.
Před přivolaným notářem pak museli přísahat, že s nimi bylo zacházeno dle práva. Johánek však již přísahat nemohl, protože krátce po sejmutí z katova nářadí zemřel.
Nebyl tedy utopen, jak stále opakují někteří historici. Jeho smrt byla krutá a naprosto zbytečná. Johánek z Pomuku se stal prameny doloženou obětí královy patologicky cholerické povahy.
Večer o deváté hodině byla na králův rozkaz mrtvola Johánka z Pomuka shozena z Karlova mostu do Vltavy. 17. dubna našli Janovo tělo zachycené na pravém břehu Vltavy, u dnešního Čechova mostu, bratři Křižovníci s červeným srdcem – cyriaci, kteří jej pochovali v již zaniklém kostele Svatého Kříže Většího při svém klášteře.
Jan Nepomucký byl svatořečen roku 1729.