Objekt Staré rychty měl klenutý vjezd, prostorný dvůr se studnou a byla zde nepochybně i věž, která mimo praktické funkce upozorňovala na mocenský význam budovy. Uvádí to kniha „Pražské domy vyprávějí“ Josefa a Evy Hrubešových. „K zásadní renesanční přestavbě došlo kolem roku 1588 a z té doby se zachovaly arkády ve dvoře a hlavní portál.“
„V Schallerově topografii se hovoří o nápisu, který datuje obnovu rychty do roku 1588, zmiňuje chiaroscurové malby znázorňující pronásledování křesťanů kněžnou Drahomírou; ze stejné doby, kdy majitelem byl Václav Krocín z Drahobejle, pochází i hodnotný vstupní portál,“ referuje kniha Pavla Vlčka „Umělecké památky Prahy“ a pokračuje: „Při stavbě je zmíněn zedník Andreas Maryna (Marini?) a tovaryš Štěpán Krase. Pobělohorský konfiskát připadl městu, které v 17. století pronajímalo zdejší velké sály k divadelním představením italských, posléze německých společností. Hlavním zdrojem příjmu, plynoucích z domu magistrátu, však nadále zůstalo clo z pláten.“