Po zrušení celních předpisů koncem 18. století přestavěl I. Palliardi kolem roku 1798 budovu na nájemní obytný dům. Tuto skutečnost popisuje například kniha Pavla Vlčka „Umělecké památky Prahy“ a pokračuje: „Zvýšil západní křídlo, do dvora vystavěl arkády a pavlače, změnil vnitřní dispozici a upravil uliční fasády. Až na menší zásahy do parteru a drobnosti v interiérech (adaptace 1886, 1888 snesena žebrová klenba v přízemí) se podoba objektu v podstatě nezměnila.“
Kniha „Domy na Starém Městě pražském I.“ autorů Petra Šámala a Alexandra Rymareva k danému tématu poznamenává: „Palliardiho přestavbou získal dům dnešní vzhled, v němž se mísí pozdně klasicistní a barokní prvky. Jednou z nejhodnotnějších součástí celé stavby je renesanční portál na průčelí do Rytířské ulice. Je lemován dvojící toskánských polosloupů, nesoucích kladi s mohutnými konzolami. Světlík portálu zdobí železná mříž s motivem hadů pocházející zřejmě z doby, kdy v domě sídlila hygienická inspekce. Ve štítě do Rytířské je patrná ustupující plocha zhruba obdélníkového tvaru: původně zde byl umístěn znak Starého Města pražského. Součástí průčelí jsou praporové žerdi z období první republiky, zdobené znakem hlavního města Prahy; připomínají vlastnictví domu obcí pražskou.“